Vojtěch Man

Je třeba jít tomu štěstíčku trošku naproti

5. 05. 2012 19:47:06
Hned na začátku bych měl říct, že fandím Bohemce. Tím pádem víte, o čem budu psát a že přes veškerou snahu o korektnost nemůže být můj článek tak úplně diplomatický.

Fotbalová liga se blíží ke svému konce, dá se říct, že finišuje, protože za týden touto dobou bude vše jasné. Má jít o období, kdy hráči zúročují veškeré své schopnosti a trénink. Kdy „tak určitě odevzdávají 120 procent a s trochou štěstíčka...“ Jenže kdyby jenom hráči.

Naše země má svou historii. V jistých ohledech ne zrovna růžovou. Možná znáte přísloví, že každý národ má takovou vládu, jakou si zaslouží. Podobně to platí i s fotbalovou ligou. Nedá mi to připomenout ne úplně dávné odposlechy, kde natvrdo zaznělo, že „se tomu štěstíčku musí jít trošičku naproti,“ a mnohé další. Nevím, jestli je teď fotbal úplně jiný...

Dovolím si připomenout pár rozhodnutí komise rozhodčích:

15. 3. 2012: Rozhodčímu Radku Příhodovi byla omezena delegace za špatně nařízenou penaltu a další chyby v zápase Slovácko – Bohemians, ve kterém tým z Uherského hradiště otočil výsledek na 3:2.

12. 4. 2012: Zastavení delegací rozhodčímu Adámkovi za ovlivnění zápasu Hradec Králové – Ostrava (0:1 z penalty + neuznaný gól domácích). To samé pro rozhodčího Hrubeše za chyby (nenařízení penalty za ruku) v zápase Bohemians – Žižkov (1:2).

27. 4. 2012. Trest pro rozhodčího Váňu a jeho asistenta za „za uznání neregulérní branky v utkání GL Sigma Olomouc – Bohemians 1905 a nenařízení pokutového kopu ve prospěch Bohemians v témže utkání.“

No, a kdo dnes odpoledne viděl konec zápasu Baníku Ostrava v Příbrami a neuznanou regulérní branku, ví, co bylo poslední kapkou pro napsání tohoto článku a co tím chci naznačit...

Když si výsledky přepočtete na ligové body, vznikne minimálně /záleží na odhadu/ osmibodový rozdíl mezi jistými dvěma týmy. Jeden z toho má velkou radost, druhý podstatně menší.

Nevinil bych příbramský tým, že by snad zápas Ostravě, nebo minulý týden Bohemce, „pustil“. Středočeši mají svou filozofii založenou na tom, že kdo se vrací, nevěří brankáři a tak útočí, útočí a když je třeba bránit, tak zase útočí. To vše pod vedením trenéra Vavrušky, který hodně rád dává góly a při upřímnosti jeho projevu ho asi nelze podezírat z něčeho nečestného.

Problém vidím jinde. Muži v černém jsou v tomto ohledu zajímavý článek řetězce. Jsou jen tři. Každý jeden z nich má velmi důležitou roli. A jaké jsou jejich odměny za odpískané utkání? Zhruba desetitisíce? A teď o jakých částkách se před lety mluvilo v oněch odposleších? Byly jiné o řád, o dva? Kolik to může být teď? Určitě dost, aby distancovaní rozhodčí měli o živobytí postaráno... Nechci spekulovat přes míru, jen je to velmi divné.

Kdybych článek dál psal takto, bylo by mi vytčeno, že „brečím“, takže musím odhalit i hlavní důvod, proč je Bohemka ve velmi složité situaci. U žádného jiného týmu si nepamatuji sedmnáctizápasovou sérii bez výhry. Ujišťovali jsme se navzájem, že „je to dobrý“ tak dlouho, až to nakonec není dobrý. V základě si za svoji situaci můžeme sami, nadstavbě se naplňují slova Pavla Hoftycha po konci minulé sezony: „Kdybychom jim dali šanci, každý si do nás rád kopne.“ No, a tady to máme.

Toto zamyšlení svět ani situaci nezmění. Jen bych byl rád, aby nadšení fotbaloví fanoušci přemýšleli o tom, co se ve fotbale vlastně děje a neviděli jen dění na hřišti. Bez ohledu na to, jak situace pro „můj“ tým nakonec dopadne, přál bych si, aby hra v kopanou byla především sportem, zábavou pro jakékoli hráče a všechny jejich fanoušky. Pomáhání vlastnímu týmu totiž škodí sportu jako celku...

Autor: Vojtěch Man | karma: 16.34 | přečteno: 1423 ×
Poslední články autora